Že je hazard politicky třaskavé téma, dokazuje výsledek jednání na ZHMP. Rozhodnutí o osudu hazardu v Praze bylo po několikahodinovém jednání přesunuto na září.
Po prázdninách se tak zřejmě rozhodne jak o budoucnosti hazardu, tak i stávající koalice. Trojkoalice (Strana zelených, KDU-ČSL a STAN), která je jedním ze tří členů vládnoucí koalice (spolu s ANO a ČSSD), kvůli hazardu vyvolala tak zvané smírčí řízení, což je krizový nástroj pro řešení těch nejzávažnějších sporů.
Na jednání zastupitelstva opakovaně zazníval typický argument proti rušení hazardu: zákaz hazardu povede k nárůstu černých heren, tudíž raději neregulujme. Pomiňme teď, že v západoevropských metropolích, kde herny na rozdíl od Prahy na každém rohu nepotkáváme, očividně katastrofický scénář s černými provozovnami hazardu nenastal.
Pokud bychom ale měli přistoupit na argument, že nemá smysl nastavovat pravidla, protože by je někdo nemusel dodržovat, můžeme rezignovat na jakoukoli normotvornou nebo legislativní aktivitu. Pro některé politické nebo zájmové skupiny se asi může takový stav jevit jako optimální, nicméně pro zdravé fungování naší společnosti zdravý rozhodně není.
Přijetím novely hazardní vyhlášky druhý den ráj na zemi pochopitelně nenastane. Tak je tomu ale s jakoukoli jinou právní normou – kromě schválení je stejně tak důležitá samotná implementace a její vymáhání. Pro obojí má veřejná moc dostatečné nástroje a kvalitní opora v legislativě může naopak pomoci.
Podobně zajímavá debata proběhla na zastupitelstvu Prahy 13, ze které vyplynulo, že se někteří na boj s hazardem zřejmě tváří, jako by snad šlo o pouhý politický populismus. S tím nelze souhlasit. Čísla, která potvrzují, že hazard a s ním spojená závislost na hraní opravdu velkým problémem jsou, přinesl před časem například tento článek na Idnes.cz.
Podle Národního ústavu duševního zdraví, jehož analýzu text článku zmiňuje, u nás například „společenské náklady“ hazardu ročně představují částku mezi 14-16 miliardami korun, hazardem je v Česku ohroženo až 364 tisíc lidí a přes 40 tisíc lidí dnes patří do skupiny patologických hráčů. I kdyby tato čísla byla třeba jen poloviční, mluvit o populismu není na místě. Máme zde reálný společenský problém a je zodpovědností politiků ho řešit.
Doufejme proto, že pro jednou zvítězí zdravý rozum a Praha se na podzim připojí ke slušným západním metropolím, které již hazard ze svého území vykázat dokázaly. Nulová tolerance hazardu by Praze nejen slušela, ale i výrazně prospěla.