Ministerstvo financí v tomto týdnu indikovalo nesouhlas s návrhy Evropské komise na sjednocení a konsolidaci základu daně pro velké nadnárodní firmy v rámci EU. Cílem návrhů je bránit v agresivní optimalizaci daní přesouváním zisků mezi státy Unie. Ministerstvu se nelíbí, že návrh údajně zasahuje do suverenity států EU. Nejsou to ale naopak nedostatečná pravidla, která suverenitu států vybírat daně ohrožují doopravdy?
Spojení otázky národní suverenity a daní je přirozená věc. Daně umožňují státům fungovat, zajišťovat blahobyt a bezpečí svým občanům. Kvalitní a dostupné veřejné služby bychom bez daní mohli od státu požadovat jen těžko. Výběr daní je tedy nepochybně pro státy velmi důležitý a není divu, že nad ním chtějí mít kontrolu.
Zvedat otázku suverenity v případě zmíněného návrhu Evropské komise – s implicitně negativní konotací – ovšem není zcela férové. Pokud se v české veřejné diskuzi objevuje spojení EU a suverenita, bývá to znakem (často úspěšné) snahy debatu unést od racionálního základu do zkratky nebo excitovaných emocí.
Podle ministra financí Andreje Babiše je korporátní daň v pravomoci členských států. V tom má pan ministr nepochybně pravdu. Návrh Evropské komise se však netýká harmonizace korporátní daně členských států ve smyslu sjednocení sazby daně z příjmu právnických osob. Tato kompetence zůstává výhradně členským státům.
Evropská komise navrhuje sjednocení způsobu, jakým se v jednotlivých zemích vypočítává základ, ze kterého se korporátní daň platí. Harmonizaci těchto pravidel primární právo EU umožňuje a rozhodují o ní výhradně členské státy v Radě ministrů financí, a to jednomyslně. Nejedná se tedy o nějakou novou pravomoc, kterou by snad chtěl Brusel Praze vzít.
Právě různorodost pravidel výpočtu daňových základů v jednotlivých zemích EU umožňuje některým velkým nadnárodním firmám účelově přelévat své zisky mezi jednotlivými státy a takto si optimalizovat své daně. Podle odhadů výzkumné služby Evropského parlamentu přijdou státy EU28 ročně o 50 miliard eur jen na ztrátách z přesouvání zisků.
Pokud tedy diskutujeme otázku daňové suverenity, podívejme se realitě zpříma do očí. Suverenita států vybrat daně již byla narušena. Zmiňovanému přesouvání zisků (a jsou zde i jiné metody pro agresivní optimalizaci daní) se již státy pouze vlastními prostředky nedokáží efektivně bránit. Právě mezinárodní spolupráce – například na půdě Evropské unie – je cestou, jak hledat nápravu a jak se pokusit tuto suverenitu získat zpět v nové kvalitě.
Podle výsledků výzkumu docentky Danuše Nerudové z Mendelovy univerzity, která se zabývá ekonomickým modelováním možných přínosů sjednocení způsobu výpočtu daňového základu v rámci EU, může Česká republika jen díky tomuto opatření ročně získat o 6 miliard korun navíc do státní kasy. Ministerstvem financí zatracovaný návrh z Bruselu může tedy de facto českou suverenitu ve výběru daní naopak posílit. České suverénní veto by se oproti tomu mohlo docela prodražit.
Názor ministra Babiše ale zřejmě není totožný s názory všech členů vlády. Je proto dobře, že premiér Bohuslav Sobotka i vicepremiér Pavel Bělobrádek chtějí o věci vést víc věcnou diskuzi. Předseda ve středu zadal ministrovi financí zpracování analýzy dopadů návrhu na sjednocení a konsolidaci základu korporátní daně a vlivu na českou ekonomiku a státní rozpočet. Určitě je lepší se rozhodovat racionálně na základě dat, než na základě emocí a obav z ne zcela zřejmých zásahů do národní suverenity.