Z evropských zemí na konferenci míří řada předních politických představitelů – například italský premiér Matteo Renzi, francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius, šéfka diplomacie EU Federica Mogheriny nebo slovenský více-premiér a ministr zahraničí Miroslav Lajčák.
Již v září bude v rámci OSN sjednán nový rámec pro rozvoj, který naváže na tzv. Rozvojové cíle tisíciletí, které tento rok končí. Jednání v Addis Abebě je prvním z klíčových konferencí, na nichž se bude rozhodovat o prioritách a podobě globálního rozvoje pro příštích deset až patnáct let.
Zjednodušeně řečeno, v Addis Abebě se bude dojednávat, kde svět vezme finance na zvládání globálních výzev, jako jsou extrémní chudoba, růst nerovností nebo změny klimatu. Tyto a další problémy v chudých zemích ještě více zvyšují sociální nestabilitu a motivují například řadu jejich obyvatel k migraci. Deseti tisíce lidí, kteří riskují život pro vidinu lepší budoucnosti v Evropě, ukazují, že tyto problémy nemůžeme ignorovat ani my v Česku.
Ze čtyřiceti nejbohatších zemí světa, které před třiceti lety přislíbily přispívat na rozvoj nejchudších zemí 0,7 % ze svého hrubého národního důchodu ročně, této hranice dosáhlo jen pět. Diskuze o financování rozvoje však není o tom, jak získávat peníze od bohatých zemí. Klíčovým tématem je dnes také snaha pomoci rozvojovým zemím systémovými změnami dosáhnout na stabilnější financování skrze vlastní zdroje jako jsou například daně.
Právě domácí zdroje jsou považovány za nejudržitelnější a nejlépe předvídatelný zdroj financování rozvoje. Konference proto bude také řešit, jak zabránit únikům financí z rozvojových zemí. Nelegálním odtokem financí, například skrze daňové ráje a daňové úniky mezinárodních firem, podle některých odhadů rozvojové státy přichází o ročně až o 160 miliard dolarů.
Boj s daňovými úniky tak může financování rozvoje zásadním způsobem podpořit. A opět, tuto agendu známe i u nás doma. V daňových rájích dnes podle statistik sedí více než třináct tisíc českých firem a doplácíme i na agresivní daňové optimalizace, kdy firmy přesouvají zisky z Česka do jurisdikcí s nižším zdaněním. V řadě oblastí tedy zřetelně sledujeme podobné zájmy jako rozvojové země.
Pokud ovšem chceme rozvojovou agendu bojem s daňovými ráji doopravdy podpořit, je třeba rozvojové země plnohodnotně zahrnout do mezinárodních jednání o daňových pravidlech, například vytvořením mezivládního výboru o daňových záležitostech. V tuto chvíli rozvojové země v zásadě stojí mimo rozhodování, což může v důsledku jednak snižovat efektivitu a komplexnost řešení, ale také věrohodnost rozvinutých zemí. O tom se bude v Addis Abebě jednat také.
Česká republika často deklaruje, že chce být odpovědný partner, který je solidární, chce rozvíjet sociální dimenzi zahraniční politiky a podílet se na řešení globálních problémů. Měli bychom proto také svými činy dokázat, že myslíme spolupráci s ostatními zeměmi – včetně těch rozvojových – vážně. Ať chceme nebo nechceme, agenda globálního rozvoje se nás dnes přímo dotýká a úspěšná budoucnost rozvoje záleží svým dílem i na nás.